Vznik oddílu

TJ LIAZ Jablonec nad Nisou patří k předním atletickým oddílům v České republice. Cesta na vrchol však nebyla jednoduchá.

Za rok začátku jablonecké atletiky pokládáme rok 1947. Tehdy se poznalo a začalo scházet několik mladých atletických nadšenců, kteří se do Jablonce přistěhovali z vnitrozemí a vedle starosti o živobytí hledali možnost jak pěstovat svůj oblíbený sport. Protože v Jablonci žádný atletický oddíl neexistoval, závodili za oddíly sousední, za blízký Liberec nebo za vnitrozemský Turnov.

První léta existence jablonecké atletiky byla spjata se všemi problémy poválečné doby, se všemi problémy života společnosti v pohraničí, kdy nebylo nic jistého a jasného. Každý rok jediná tělovýchovná jednota měnila svůj název, podle toho, který nově vznikající podnik jí byl ochoten několik tisícovek ročně věnovat.

Začátky jablonecké atletiky byly neuvěřitelné skromné. První tréninky se konaly na malém prašném plácku u sokolovny. Zde však nebylo dostatek místa na běhání, žádné doskočiště. Pokrokem proto byl přesun atletů na koupaliště v Novoveské ulici. Běhalo se kolem vody, doskočištěm byla vyhloubená jáma o rozměrech 2 x 4 m naplněná pískem. Na plácku 30 x 30 m se prováděly hody. Našla se dřevěná bouda o rozměrech 2 x 2 m, která sloužící jako skladiště, šatna, kancelář i klubovna.

K oficiálnímu založení oddílu a ke zvolení výboru došlo 2. března 1949. Prvním předsedou byl zvolen Mirek Lončák, jednatelem Arnošt Fučík. Oddíl sice byl na světě, ale neměl nic. Peníze, nářadí, trenéry, funkcionáře, zkušenosti. Jen několik nadšenců s ideály a touhou něco dokázat. Nadšení prvních průkopníků strhávalo další mladé lidi a počet členů oddílu rostl. Když představitelé města viděli jak velkému zájmu se atletika v Jablonci těší, vyslyšeli žádosti členů výboru oddílu a rozhodli, že se ve městě vybuduje atletická dráha s příslušnými sektory. Vyvstal problém kde dráhu vystavit a jak dlouhá by měla být. Otcové města rozhodli moudře a prozíravě. Dráha bude 400 m dlouhá a postaví se na Střelnici.

Atletickou dráhu budovalo celé město, atleti, sportovci jiných oddílů, školy, normální občané města. Dnes nikdo neuvěří, že zcela zadarmo, po své práci při šestidenním a 48 hodinovém pracovním týdnu odpracovali občané po večerech, o nedělích a dovolených více než dvacet tisíc brigádnických hodin. Že každý atlet v roce 1950 a 1951 odpracoval zdarma každý rok 120 - 150 hodin s lopatou, krumpáčem a s kolečkem, bylo něco zcela samozřejmého.

Otevření dráhy bylo svátkem pro celé město. Na závodech, na kterých startoval také tehdejší nejlepší atlet světa Emil Zátopek bylo 7 500 platících diváků a několik tisíc neplatících kluků a děvčat. S novou dráhou a s novým elánem přišly úspěchy. Eva Kučerová byla první reprezentantkou ČSR.

Protože první předseda Miroslav Lončák byl současně závodníkem a jediným trenérem, došlo v roce 1950 k dohodě a předsedou oddílu se stal Emil Vozka, který byl vládl do roku 1962, kdy ho ve funkci vystřídal Zdeněk Kysela. Po dalších dvou letech, tedy po založení TJ LIAZ v roce 1964, byl předsedou zvolen Václav Poláček, který vykonával tuto funkci 37 let až do roku 2002. Dalším předsedou byl Aleš Zalabák a v roce 2004 byl zvolen do čela výboru Ing. Pavel Procházka.

V roce 1952 Dana Zátopková vytvořila na Střelnici první československý rekord v hodu oštěpem výkonem 50,57 m. Jarča Hofmanová vytvořila v roce 1953 první československý rekord jabloneckým závodníkem, a to na 60 m. Jiří Beneš se stal v roce 1954 prvním mistrem republiky v hodu oštěpem dorostu.

Půl století existence jablonecké atletiky můžeme rozdělit zhruba do čtyř historických období.

První období od začátku do roku 1964 můžeme charakterizovat jako čas dětských a učednických krůčků, hledání možností jak atletiku vůbec dělat a čas zrání.

Za začátek druhého období považujeme datum založení TJ LIAZ v srpnu 1964, kdy atleti spolu s fotbalisty vystoupili z tehdejší TJ Bižuterie a společně vytvořili novou tělovýchovnou jednotu. Založení TJ umožnilo plánovitý rozvoj oddílu a jeho všestranný vzestup. Došlo k přestavbě stadiónu a ke stavbě haly. Rok od roku se výrazně zvyšoval počet závodníků, funkcionářů, trenérů i rozhodčích a stoupala výkonnost závodníků.

Začátek třetí éry spatřujeme v založení střediska vrcholového sportu v roce 1975. V pozdějších letech se oddíl snažil využít především ekonomických možností státního systému vrcholového sportu ke svému dalšímu rozvoji. Šlo o rozšiřování sportovišť (dostavba haly, rehabilitace, hotely Sport, lesního areál v Srnčím dole). Dále se zvyšoval počet trenérů celková úrovně trenérsko-metodické činnosti. V tomto období dosahovala jablonecká atletika největších úspěchů.

Čtvrté období počítáme od roku 1990 dosud. Je to čas mnoha zásadních politických, společenských a ekonomických změn. Pro náš oddíl je toto období charakteristické tím, že většina funkcionářů, trenérů i rozhodčích zanechala atletické činnosti, protože přešla do oblasti soukromého podnikání. Tento fakt se pochopitelně musel projevit v úbytku závodníků i soutěžících družstev a následně ve snížení celkové sportovní výkonnosti oddílu.

V uplynulých více než padesáti letech byl systém budování jablonecké atletiky charakterizován organizováním globální atletiky s důrazem na mládež. Rozumíme tím skutečnost, že oddíl zabezpečoval a stále zabezpečuje činnosti mládeže od 8 let až do vysokého stáří a pokud jde o disciplíny, od sprintů až po chůzi, tyčku a kladivo žen.

Největší popularitě se těšila jablonecká atletika v období po postavení atletické haly. Protože šlo o jedinou atletickou halu v Československu, střídala se zde mistrovství republiky všech kategorií s mezinárodními závody, mezistátními utkáními a s desítkami výcvikových táborů reprezentantů Československa a řady dalších evropských zemí.

Novináři psali o Jablonci jako o hlavním městě československé halové atletiky. Zájem o atletiku byl tak velký, se několikrát stalo, že se diváci, kteří se chtěli podívat na halové závody prostě do haly nevešli a museli jít domů.